Lanová dráha na Petřín


  Zlé jazyky tvrdí, že lanovka je jen vlak nakřivo a že je dílem šílených architektů. Ve skutečnosti je geniálním kompromisem mezi výtahem a vlakem; visí na laně a zároveň se udržuje v kolejích. Popravdě ztělesňuje vítězství člověka nad zákony přírody, které jsou přemoženy zákony jinými. Historicky první lanovka byla kupř. na vodu. Ta sice občas v létě vyschla a na Petřín se muselo pěšky, ale nápad to byl hodný Járy Cimrmana.

Lanovka na vodu

  S nápadem vybudovat lanovku na vodní pohon přišli v roce 1890 inženýři Reiter a Štěpán. Princip byl prostý. Do horního vozu lanovky se načerpalo takové množství vody, aby převážilo vůz dole; a řidič lanovky jen brzdil. Voda se v dolní stanici pomocí mechanické záklopky vypustila do kanalizace a nahoře se už čerpala nová. Problém byl ve spotřebě. Pokud se stalo, že byl dolní vůz plně naložen lidmi, nepočítaje v to korpulentní dámy, a horní vůz byl prázdný, muselo se do nádrže napustit 3 600 litrů vody. Když Petřín v letních parnech vyschl, musel být provoz zastaven. Ve švýcarském Freiburgu řešili tento problém využitím vody odpadní a tamní lanovka je dnes považována za nejekologičtější lanovou dráhu na světě.
Na Petříně mohli situaci teoreticky řešit využitím splašků a fekálií, kterých je vždycky dostatek a Praha tak mohla mít větší atrakci, než katedrálu sv. Víta; možná by ale nastal problém s pojmenováním pohonu. Za 1. světové války byl provoz zastaven a k jeho plnému obnovení nedošlo ani po válce.

Přichází elektřina

Zásadní rekonstrukce se lanovka dočkala až v roce 1931. Kolejiště bylo prodlouženo na dnešních 510 metrů a do horní stanice byl umístěn třífázový motor. Lanovka dostala nové vozy připomínající tehdejší tramvaje a byla schopna přepravit až 2 600 osob za hodinu. V této podobě fungovala až do 7. června roku 1965, kdy vrchní strojník Miroslav Furst posílá do střešovické vozovny, pod jejíž správu lanovka patří, zprávu: „Něco se děje. U lanovky se rozestupují koleje!“. Lanovka byla ihned zastavena a Petřín se dal do pohybu.

Na místo se vydali geologové, geofyzikové a hydrogeologové a zkoumali Petřín dobrých dvacet let. Problémem byla opět voda, jenomže tentokrát jí bylo zase moc. Jílovité horniny nacucané spodními prameny a dlouhotrvajícím deštěm se začaly sunout po pískovcové vrstvě a do roku 1967 byly zničeny dvě třetiny tratě. Pod terasou restaurace Nebozízek zela pětimetrová jáma a lanovka prakticky přestala existovat. O jejím obnovení se rozhodlo za dlouhých 14 let. Nejkritičtější úsek byl překryt železobetonovým roštem, který spočívá na pilotech sahajících k pevnějšímu skalnímu masivu. Nové vozy vyjely poprvé 15.června roku 1985. Stále jsou poháněny původním elektrickým strojem používaným od roku 1932 a o přechodu na výše navržený ekologický pohon se zatím neuvažuje.

Poručíme větru, dešti

„I kdyby se sesul celý petřín, lanovka zůstane a může jezdit,“ prohlašovali socialističtí stavaři, ale vzdor silným slovům došlo díky špatně odvedené práci v roce 1996 k opětovnému přerušení provozu. Opravy proběhly téhož roku a znovu v roce 2006 a s touto poslední krátkou výlukou Petřínská lanovka opět jezdí. Minimálně do příští pohromy.
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že zámek Zbiroh v CHKO Křivoklátsko se pyšní nejhlubší studnou v Evropě? Jáma dosahuje úctyhodné hloubky 163 metrů.



Přidat hotel 

Vybíráme z fotogalerie

Staré pohlednice